Ibišků je celkem přes 200 druhů, patří do čeledi slézovitých, jsou stálezelené i opadavé, stromové i keřové, a dokonce i bylinné, což je zrovna případ bahenního ibišku. Jeho původ je na jihovýchodě USA, odkud se hlavně za posledních 60 let rychle rozšířil až na jih Kanady, protože zejména jeho noví kříženci zvládají opravdu nízké zimní teploty.

Ibišek bahenní (Hibiscus moscheutos)

Jsou tu 2 skupiny – bahenní ibišek jako základní druh a hybridní bahenní ibišek, tedy kříženec. Základní druh bahenního ibišku má jenom zelené listy, vejčité až mírně srdčité a zvládá teploty kolem –25 °C. Hybridní ibišky nabízejí i vínovou barvu listů a mrazuvzdornost až –34 °C. Mezi nejznámější kultivary patří např. Fantasia se zvláštně sytě lila až starorůžovými květy a opět vykrajovanými, tentokrát zelenými listy. Tak to je americký velikán.

Hybridní ibišky nabízí i vínovou barvu listů
Hybridní ibišky nabízí i vínovou barvu listů
Zdroj: Prima FTV

Kde všude roste ibišek bahenní

Jakmile se Evropa dozvěděla o této nádheře, začaly se sem dovážet a následně i křížit. Tentokrát už se ke šlechtění používaly jenom ověřené americké odrůdy. Za všechny zmíním asi nejlepší počin poslední doby, moderní sérii Carousel, kterou vyšlechtil Alain Tan z Francie a která zahrnuje 5 nádherných odrůd s různobarevnými květy, ale vždy s tmavými a vykrajovanými listy. Pouze některé odrůdy jsou vysoké. Třeba Mauvelous, Fireball a zmíněná Fantasia. Většina je menších, dorůstá lehce přes 1 m. Pokud máte zahradu hodně malou nebo už nezbývá místo, jsou k dispozici i vyloženě malé odrůdy s výškou kolem 50 až 60 cm. Patří sem rostliny z nové série Extreme z Holandska nebo třeba i Oak Red s listy podobnými dubu a červenými květy.

Ibišek bahenní (Hibiscus moscheutos)
Ibišek bahenní (Hibiscus moscheutos)
Zdroj: Prima FTV

Jaké stanoviště pro ibišek bahenní zvolit

Původně se jedná o mokřadní rostlinu, takže se logicky vyhneme skalce, ale za léta šlechtění si zvykla na běžnou zahradní půdou, která nebude vysychat, takže za suchých období dobře zaléváme, a to i v zimě. To vás nejspíš překvapilo, ale je to nutné. V zimě postačí zálivka konví jednou do měsíce během oblevy. Kořeny bahenního ibišku jsou velmi dužnaté. Obsahují mnoho vody, ve které jsou uschované i živiny na další rok. Pokud takový kořen vyschne, nebo dokonce popraská, rostlina nemá z čeho brát sílu na jarní rašení. Na pH půdy nezáleží. Jsou náročné na živiny, proto důkladně v sezoně hnojíme organickými hnojivy na podporu kvetení s omezeným dusíkem. Vždy volíme stanoviště s co největším osluněním.

Kořeny bahenního ibišku jsou velmi dužnaté
Kořeny bahenního ibišku jsou velmi dužnaté
Zdroj: Prima FTV

Čím přispět k jejich přezimování

Nejlepší pomocí je bohatá nastýlka mulče nad kořeny po celý rok. Chrání nejenom proti vysychání ale i proti prudkým výkyvům teplot. A pomáhá chránit i nová očka, která se tvoří úplně dole na zdřevnatělé patce starých stonků a je potřeba, aby očka zůstala pod úrovní země nebo chráněná kůrou, což je nutné hlavně pro základní druhy. Chráníme je podobně jako spodní očka růží, ale na rozdíl od růže je bahenní ibišek bylina, tedy trvalka, a všechno, co naroste za jednu sezonu, jsou lodyhy, které přes zimu uschnou. V dalším roce je nepotřebujeme, takže zjara po všech mrazech je zakrátíme přibližně 7 cm nad zemí a čekáme a čekáme, čekáme dlouho, protože bahenní ibišek raší velmi pozdě, často až na přelomu května a června. Ale jakmile naraší, roste přímo před očima.