Boloňský psík, něžný Ital s klidnou povahou

Jeho původním domovem je oblast Středomoří, především Itálie, odkud jsou známí psíci podobní boloňáčkům, kteří byli chováni v bohatých šlechtických rodinách. Toto plemeno původně splývalo s bišonkem, dnes naprosto odlišným plemenem. Ovšem na první pohled jsou si, především pro neznalé, velmi podobní dodnes. Boloňský psík se zcela vyhranil na začátku 20. století a jako oficiální rasa byl uznán v roce 1934.

Boloňský psík umí být i gaučovým povalečem
Boloňský psík umí být i gaučovým povalečem
Zdroj: Simona Sedláčková

Boloňský psík patří mezi velmi citlivé a inteligentní psy, kteří se naprosto bez problémů přizpůsobují svému majiteli, v jehož společnosti chtějí neustále být. Samota jim moc nesvědčí. V rodině mohou žít boloňáčci i s dalšími zvířaty či malými dětmi, mají nekonfliktní povahu.

Výchova boloňského psíka nevyžaduje žádnou velkou námahu, plně si vystačíte s důsledností a kapsou plnou pamlsků. Jsou to přirozeně inteligentní psíci, kteří dávají přednost spíše klidnějšímu způsobu života.

Jedná se o psa malého vzrůstu, psi dosahují výšky v kohoutku 27 cm a feny 25 cm. Tělo má čtvercový formát s rovným hřbetem a stočeným ocasem.

Svým štěkotem dokáže boloňáček i hlídat
Svým štěkotem dokáže boloňáček i hlídat
Zdroj: Simona Sedláčková

Srst boloňského psíka je pouze čistě bílá či žlutavá a pro svou hustotu vyžaduje pravidelnou péči, tedy vyčesávání a střih. Důležitá je i péče o uši, tedy o zevní zvukovod. Uvolněné chlupy by zde mohly být příčinou zánětu. Je dobrá i pravidelná kontrola tlapek a případné vystřižení překážejících dlouhých chlupů mezi polštářky.

Boloňáčci se dožívají poměrně vysokého věku, asi 14–15 let.