Původem švýcarské plemeno, které pochází ze švýcarského kantonu Bern, je známo více než dva tisíce let. První klub chovatelů berňáků byl založen r. 1907. Plemeno bylo vyšlechtěno jako hlídací farmářský pes, který měl pomáhat na pastvě s ovcemi i tahat vozík s nákladem, ale především měl být věrným společníkem.

Věrnějšího přítele nenajdete
Věrnějšího přítele nenajdete
Zdroj: pixabay.com

Dnešní berňáci jsou především oblíbenými rodinnými psy se skvělou vyrovnanou povahou, jsou klidní a neagresivní, vždy dobře naladění. Velmi snadno se cvičí, jsou inteligentní s vrozenou poslušností. Berňáci jsou vlídní i k ostatním psům, a dokonce i ke kočkám. Pro svou přátelskou povahu to nejsou zrovna dobří hlídači.

Elegance sama
Elegance sama
Zdroj: pixabay.com

Bernský salašnický pes není vhodný jako mazlíček do městského bytu. Ideální je pro něho domek se zahradou, kde mu bude dopřán dostatek volného pohybu, ale i s přístupem do domu, neboť je vděčný za blízký kontakt s rodinou. Berňák velmi dobře snáší chlad a sníh dokonce, snad bez výjimky, miluje. Horké léto už zvládá o poznání hůře. Voda ho příliš neláká a nebývá ani dobrým plavcem.

Štěně bernského salašnického psa
Štěně bernského salašnického psa
Zdroj: pixabay.com

Berňák patří mezi velká plemena, dosahuje výšky 58–70 cm v kohoutku a váhy 30–55 kg. Má dlouhou, hustou srst, černou s hnědočerveným pálením a bílými znaky. Péče o srst není náročná. Líná dvakrát ročně a vyžaduje jen občasné vyčesání.

Když z očí vyzařuje klid...
Když z očí vyzařuje klid...
Zdroj: pixabay.com

Smutnou skutečností je u tohoto plemene krátkověkost, dožívají se průměrně deseti let. Mívají také dosti často problémy s pohybovým aparátem, a to v poměrně mladém věku. Nevyhýbají se jim ani různé typy rakoviny.