První zmínky o gerberách datujeme do doby před sto padesáti lety v severních oblastech Jihoafrické republiky. Odkud byly v osmdesátých letech devatenáctého století přivezeny do Evropy. Jedná se o vytrvalé byliny, které i v přírodě vykazovaly značnou variabilitu pastelových barev květů. Toho a křížením s dalšími zástupci druhu z Afriky, Asie a Jižní Ameriky bylo využito ke vzniku rozsáhlého sortimentu tržně pěstovaných forem. První šlechtění se provádělo v botanické zahradě v Cambridge, brzy se ale rozšířilo i do dalších evropských zemí. I české šlechtění má uznanou dobrou desítku odrůd. V současnosti je gerbera pátou nejčastěji používanou rostlinou k řezu na světě.

Barevné gerbery: Marnivé krásky v květináči 1
Zdroj: Prima FTV

Koncem dvacátého století se značně rozšířil sortiment gerber pro hrnkové pěstování. Jsou to rostliny kompaktnějšího vzrůstu a s menšími květy než rostliny pěstované k řezu.

Barevné gerbery: Marnivé krásky v květináči 2
Zdroj: Prima FTV

Nároky na pěstování

Gerbery vyžadují poněkud specifické zacházení a jejich pěstování má jistá úskalí. Je třeba počítat s tím, že rostliny potřebují během zimy chladnější periodu. Zároveň však i v tomto období vyžadují světlé stanoviště a čerstvý vzduch. Přistínění je vhodné jen v nejteplejších letních měsících. Od května do září je možné je též umístit ven na balkony či terasy. Při vhodných podmínkách začínají kvést koncem zimy, nejkrásnější jsou před začátkem léta a dokvétají až do konce podzimu. Můžeme si je i namnožit, a to dělením trsů.

Je třeba se smířit s tím, že takového množství květů, jako jsme si přinesli s rostlinou z obchodu, dosáhneme už těžko. Takové rostliny jsou totiž výsledkem hormonálních zásahů při pěstování v komerčních podmínkách. Riziko působí i nevyzrálost pletiv a stresové podmínky při převozu, pokud rostliny pocházejí ze vzdálenějších míst. Pokud tedy rostliny po pár týdnech u nás doma zajdou, nemusí to být notně jen naší neschopností.

Barevné gerbery: Marnivé krásky v květináči 3
Zdroj: Prima FTV

Náchylnost gerber k chorobám

Jsou velmi náchylné na různé houbové choroby. Nejčastěji se jedná o Phytophthora cryptogena a Verticillium alboatrum. Rostlinám způsobují vadnutí listů a květů a následně celá rostlina odumírá. Proto odkvetlé a odumřelé květy ihned odstraňujeme. Další častou chorobou je napadení květů a listů plísní šedou a padlím. Musíme rostliny udržovat v dobré kondici a při napadení použít příslušné fungicidy. Z živočišných škůdců je nejčastěji napadají molice, mšice a svilušky. Škůdce odhalíme na spodní straně listů. Květy gerber napadají zase třásněnky. Ochranou před škůdci jsou insekticidy na olejové bázi.

Barevné gerbery: Marnivé krásky v květináči 4
Zdroj: Prima FTV

Kam je umístíme během vegetačního klidu

Na světlé stanoviště a zajistíme teplotu okolo 10 °C.  Začátkem roku snížíme na měsíc teplotu o 5 °C a následně opět zvýšíme na 10 °C. Pokud teploty nedodržíme, budou rostliny velmi slabé a náchylnější k napadení chorobami, dokonce nemusí zimu přečkat. Adekvátně teplotě je třeba snížit i zálivku. Gerbery tedy ideálně umístíme na světlou chodbu, zasklený balkon či do studeného skleníku. Jedná se o obdobná místa jako pro zimování kaktusů a sukulentů.

Barevné gerbery: Marnivé krásky v květináči 5
Zdroj: Prima FTV

Jak je to se zálivkou a hnojením

Substrátu je třeba věnovat zvláštní pozornost. Využíváme substrát ošetřený proti výskytu patogenů, bakterii a plísní. Jinak dbáme na to, aby byl substrát propustný a měl vhodné složení. Například použijeme směs kompostové zeminy, rašeliny a perlitu v poměru 4 : 2 : 1 s přídavkem vápence tak, aby pH směsi bylo 5–6,5. Dají se sehnat i speciální substráty pro gerbery. Při přesazování si dáváme pozor, abychom rostliny sázeli do stejné hloubky a neutopili je. Substrát udržujeme mírně vlhký. Rostliny zaléváme pokud možno spodem přes misku nebo podtácek, na list jen pokud nelze jinak a po ránu, aby během dne rostliny co nejdříve oschly. Gerbery nesnášejí studenou a tvrdou vodu, proto zaléváme vždy vodou odstátou, ještě lépe převařenou. Rostliny hnojíme v době růstu v malých dávkách při každé zálivce nebo jednou za dva týdny.