O lidech, s nimiž není žádná zábava se říkává, že se na vtip nezmůžou ani na silvestra. Možná ještě větším postrachem  jsou však notoričtí vypravěči anekdot. K tomu, aby člověk dovedl vtipem rozesmát, je totiž třeba talent. Kromě vypravěčského umění zahrnuje také takt, smysl pro situaci a schopnost rozeznat, jakou anekdotu komu kdy říci. Ale ani porozumět vtipu nemusí být každému dáno. Říká se, že někteří lidé se anekdotě smějí třikrát: poprvé když ji slyší, podruhé když jim ji někdo vysvětlí a potřetí když ji pochopí.

1. tip: hlavně nic „nezvojtit“

Chystáte-li se vyprávět vtip, neuděláte chybu, když si ho na zkoušku odříkáte v duchu. Pomotat pointu, prozradit ji na začátku či v půlce přiznat, že nevíte, jak to pokračuje, je trapné. Je-li něco ještě horší, tak vyprávět vtipy tak špatně, že musíte posluchače upozornit, že nastal konec. A úplně to dorazíte, když se pokusíte fórek vysvětlit – tím přestane být k smíchu i ten nejlepší vtip. Hrubým nešvarem z druhé strany je skočit někomu do v půlce vtipu do řeči slovy: „to já znám“. Jestli znáte, tak znáte – tak mlčte a nekažte to ani vypravěči, ani těm, kteří to neznají.

2. tip: nemluvte o provaze…

Každý hned vytuší, o jaký druh vtipu asi půjde, když je jeho hrdinou blondýna, policajt, anglický lord, Skot, Kohn a Roubíček nebo trojice prezidentů různých zemí… Posluchači se začnou pochechtávat a pak je jen na vás, jestli nezklamete. Dejte však pozor, zda je nevyprávíte v nesprávné společnosti.  Mezi prezidenty ani anglické lordy se asi zas tak často nedostanete, ale v ostatních případech vždy uvažujte, zda se někoho z přítomných nemůže vtip nemile dotknout. To platí i pro náměty – jak se říká, nemluvte o provaze v domě oběšencově. Takže třeba anekdoty o nevěrách, které většinou opravdu rozesmějí, nevykládejte před tím, kdo sám ví, že nosí tááákhle velké parohy. Raději si je nechte jinam!

Dvojice leží v posteli. „Miláčku, ty jsi tak fantastická,“ povídá pán. „Co kdybych zítra přišel k vám a požádal o tvoji ruku?“ Dáma pokrčí rameny: „Jak myslíš, ale manžel se naštve a děti se budou hrozně smát…“

3. tip: sexem nic nezkazíte, ale

Není pravda, že by takzvané lechtivé anekdoty bavily pouze muže, zatímco ženy nudí nebo uvádějí do rozpaků. Rozesmějí obě pohlaví, ale musejí zachovávat jistou míru vkusu, nesmějí obsahovat bezúčelné vulgarity a měly by vsázet spíš na představivost a schopnost věci domýšlet.

Ze ztroskotající lodi se zachrání tři lidé: mladý námořník, vášnivá čtyřicetiletá Španělka a její krásná dvacetiletá dcera. Poté, co spolu všichni tři žijí na pustém ostrově devět měsíců, začne námořník dceři říkat „tetičko“. Víte proč? No, už se mu z toho sexu v hlavě všechno pletlo…

4. tip: v prostotě je krása    

Některé vtipy jsou opravdu velmi jednoduché, a přesto fungují. Možná, že snobský intelektuál nad nimi ohrne nos, ale upřímné to nebude. Zejména anekdoty trampské či takzvaně dětské sázejí na to, že prostě něco pojmenují, zvýrazní paradox – a my se tomu zasmějeme. 

Potkají se dva trampi. „Musel jsem dát utratit psa,“ říká první. „Byl vzteklej?“ ptá se druhý. „No to víš, nadšenej nebyl…“

5. tip: moudrost a poselství

Tyhle vlastnosti se připisují nejčastěji židovským anekdotám, ale i ve vtipech z docela jiného soudku můžete najít kromě důvodu k rozesmání taky špetku velmi dobře vstřebatelného poučení. A protože o nás Češích se říkává, že si stále stěžujeme, zkusme si aspoň na závěr roku vzít z jedné židovské poučení.

„Oni jsou na tom tak zle, Roubíček, a přitom každému, vykládají, že se mají dobře,“ říká Kohn. „No, to se nedivěj. Když se mě ptá přítel, tak ho přece nezarmoutím tím, že bych naříkal. A když se mě ptá nepřítel, tak to bych byl blázen, abych mu dělal radost a říkal mu, že jsem plajte.“